Ztracená
Jak pavouk sítě spřádá v transparenty dnů,
rosa tiše padá do vlasů mých snů.
Po zdech píšu jméno tvý a líbám tvoji růž,
zapomínám, že tu nejsi, že tu nejsi už.
A je tu nový ráno, ráno šedivý,
proudy deště smyjí mý plány bláznivý,
být tak pták, tak vzhůru k slunci zaletím,
z výšky bych tě našel, křídla jim závidím.
Bylas jako řeka, co vylila se z břehů,
já jsem chtěl tvou lásku, tys mi dala něhu.
Kdo zkrotí dravou řeku, kdo usměrní jí tok,
kdo vrátí mi tebe, vždyť já jsem z tebe cvok.
A je tu nový ráno, ráno šedivý,
proudy deště smyjí mý plány bláznivý,
být tak pták, tak vzhůru k slunci zaletím,
z výšky bych tě našel, křídla jim závidím.
Dnes už asi po stý tvý číslo vytáčím,
telefon ale mlčí a ty mlčíš s ním.
Cigareta čmoudí a káva vychladla,
ty jsi mi zmizela, do země propadla.
A je tu nový ráno, ráno šedivý,
proudy deště smyjí mý plány bláznivý,
být tak pták, tak vzhůru k slunci zaletím,
z výšky bych tě našel, křídla jim závidím.