Vánoční
S kopretinou ve vlasech nad upatlaným stolem
rozmazanou rtěnku o sklínku utírám
Ta potvora depka zase prošla kolem
a zanechala mě tu nad politým stolem
Na náměstí u stánků medovina voní,
na podiu Mikuláš s čertem děti honí
Ve zvonici zazvonit, to pro štěstí se má,
jako stébla tonoucí teď zvoním taky já
Musím věřit, že to přijde, že se štěstí unaví,
za kostelem budou střílet, připijem si na zdraví
A co hvězdy? A co hvězdy? Budou svítit nad námi?
Nebo padnou? Nebo padnou, ukryjí se do trávy
Tak jsem vyšla ze zvonice hlavu mírně v oblacích,
v jednom okně zhasla svíce, třeba je to znamení
Jenom čertík u radnice na mě dlouhý nos dělá,
usměju se naivitě – to se holkám nedělá!
Pane vrchní, platím, dneska stejně jako po sté
Opláchnu se u zrcadla a řeknu – je to prosté
Zhluboka se nadechnout a vyjít do ulic
Vždyť to, co občas neseme, neváží vůbec nic