Žena
Vchází ke mně bez klepání jako vítěz bez boje.
Malý úkaz na rozhraní dveří mého pokoje.
Na tisíc otázek tisíc odpovědí žádá
zrcadlo svědomí. Ví Bůh, nejsem svatá.
Letmý dotyk dětskou dlaní, pokoj náhle potemněl.
Poděkoval za pozvání a pak okno otevřel.
Se závanem větru mě opustila zášť.
Nevím, co mě nutí poodhalit plášť?
Mám svoje hříchy i špatný svědomí, chomáče pýchy mi střeží soukromí.
Když mysl má je níž než přízemí, jsem voják na cizím území.
Já odmítám dny, kdy se nedaří, pak slzy svěřím svému polštáři
A nečekám, že přijde nějaká změna, jsem prostě žena!
Já odmítám dny, kdy se nedaří, pak slzy svěřím svému polštáři
A nečekám, že přijde nějaká změna, jsem prostě žena!
Zavřel okno do poznání, z jeho očí dá se číst.
Dospělí jsou pravda zvláštní, každý je popsaný list.
Na zemi spolu žijí od věků.
Ač je to zvláštní, každý má svou planetu
Jsem jaká jsem, Malý princi. Myslím, že tě poznávám.
Osud za nás háže minci, třídí role postavám.
Tobě radím, nehledej v tom logiku.
Nahlas odříkám teď vlastní repliku
Mám svoje hříchy i špatný svědomí, chomáče pýchy mi střeží soukromí.
Když mysl má je níž než přízemí, jsem voják na cizím území.
Já odmítám dny, kdy se nedaří, pak slzy svěřím svému polštáři
A nečekám, že přijde nějaká změna, jsem prostě žena!
Já odmítám dny, kdy se nedaří, pak slzy svěřím svému polštáři
A nečekám, že přijde nějaká změna, jsem prostě žena!
Vchází ke mně bez klepání jako vítěz bez boje.
Malý úkaz na rozhraní dveří mého pokoje…