Setkání
Přišel mráz zas o den dřív
Na perónu stál jsem, v očích smích
Pak jsem ho spatřil – na lavičce spal
Ve špinavém plášti si život zahříval
Vedle sebe klobouk, ten na drobáky měl
Když jsem kolem prošel, zrovna se probouzel.
No tak vstávej, už je ráno, no tak vstávej, už je den
Vlak nám jede každou chvíli, do stanice sen
Narovnej si brácho záda, sbal si věci a pojď blíž
Vlak už čeká na koleji a slunce stoupá výš a výš.
Posadil se, krátce zívnul, oči napůl napůl ještě v snách
Nechtěj na mně kamaráde, nevím kam bych jel
Ale vím, že na své trati jsem černý pasažér
Potom vzal svůj klobouk tiše odkráčel
A já dlouho koukal jaký nabral směr
No tak vstávej, už je ráno, no tak vstávej, už je den
Vlak nám jede každou chvíli, do stanice sen
Narovnej si brácho záda, sbal si věci a pojď blíž
Vlak už čeká na koleji a slunce stoupá výš a výš.